Preciznost toho neviditelného
V tichých koutěch svého studia pracovala Remedios Varo s pečlivostí, která zrcadlila technické výkresy jejího otce, hydraulického inženýra. Tato raná zkušenost s mechanikou světa zanechala stopu v jejině ruce, v její preferenci pro jemnou linii a přesný detail. Ona jen nemalovala; ona konstruovala. Její plátna jsou osídlena složitými přístroji, ozubenými koly a hybridními tvory, kteří se zdají fungovat podle vlastní vnitřní logiky. V její práci je patrná určitá nehybnost, podobná té, kterou najdeme v laboratoři nebo svatyně, kde je každý pohyb záměrný a každý objekt má svůj účel.
Její dětství v Anglès ve Španělsku mu položilo základy duality. Od otce se naučila disciplíně pozorování a struktuře technického kreslení. Od matky si vybrala smysl pro to duchovní. Toto napětí mezi měřitelným a tajemným se stalo motorem její kreativity. Procházela světem s zvědavým pohledem, vstřebávala krajiny svých častých stěhování a formální vzdělání, které získala na Real Academia de Bellas Artes de San Fernando v Madridu. Právě zde se její technické dovednosti střetly s rostoucím zájmem o podvědomí, ačkoliv její cesta byla vždy její vlastní.
Život v pohybu
O pohybu jejího života rozhodovaly otřesy historie. Španělská občanská válka a následná okupace Francie ji přinutily k sérii přesunů, které ji nakonec dovedly do Mexico City. Toto přesídlení nebylo pouze změnou scény; byla to změna samotné podstaty její práce. V Mexiku našla komunitu myslitelů a umělců, včetně Leonory Carringtonové, která sdílela její zájem o ezoteriku. Nikdy se nestala mexickou občankou a si mempertahankaní svou španělskou identitu, i když se její vize rozšířila o filozofie a původní myšlenky, které našla v jejím novém domově.
Její tvorba se posunula od prostých portrétů z raných let směrem k jazyku symbolů. Začala se zajímat o alchymii, nikoliv jako o snahu o výrobu zlata, ale jako o metaforu pro zušlárňování vlastního já. Její obrazy často vyobrazují osamělé ženy zapletené do tajemných, vědeckých nebo duchovních úkolů. Tyto postavy nejsou pasivní. Jsou to vynálezkyně a hledající, často obklopené stroji, které zdají se překlenout propast mezi fyzickým a metafyzickým. V dílech jako Creation of birds se akt tvoření stává kosmickým dějemem, spojením biologického a magického.
Architektura snů
Varoho styl je často označován jako para-surrealismus, což je termín, který vystihuje její odklon od standardního surrealistického zaměření na podvědomí. Zatímco ostatní se snažili uvolnit chaotické impulzy mysli, ona se je snažila uspořádat. Její obrazy jsou vysoce strukturované a využívají preciznost ilustrátora k vykreslení nemožného. Používala olej na masonit, aby dosáhla úrovně detailu, která vyžaduje pozorné a neuspěchané hledisko. Skrze její tahy štětcem lze spatřit jemné nitě osudu, které se tkají, nebo subtilní pohyb nebeské energie.
Jejím odkazem je způsob, jakým spojila vědecké s mystickým. Dívala se na vesmír skrze čočku inženýra a srdce hledající. Její obrazy zůstávají studií o tom, jak se lidská duše pokouší mapovat neznámé. Díky svým složitým vyobrazením transformace a spojení vytvořila vizuální jazyk pro ty části existence, které nelze změřit pravítkem ani hodinami, ale které jsou zcela reálné pro ty, kteří je pozorně sledují.
