Emile Loubon

Raný život, rodina a vzdělání

Emile Loubon se narodil 12. ledna 1809 v Aix-en-Provence. Vyrostl jako syn Noëla Augusta Franciše Loubona, muže, který si vybudoval prosperšný život jako bohatý obchodník. Toto pohodlné dětství mu položilo základy pro jeho raná léta na jihu Francie, ale jeho zájmy se již tehdy obracely k výtvarnému umění.

Jeho formální vzdělání v oblasti kreslení začalo pod vedením několika významných učitelů, mezi nimiž byli Jean-Antoine Constantin a François Marius Granet. Nicméně právě Louis Mathurin Clérian zanechal nejhlubší stopu v jeho rostoucím stylu. Clérian, který zastával funkci ředitele École de dessin d'Aix-en-Provence, poskytl mu strukturovaný vliv, který doprovázel mladého umělce i v jeho další tvorbě.

Zásadní zlom v jeho výuce nastal v roce 1829, kdy ho Granet pozval na studijní cestu do Říma. Tento odchod z domova ve Francii mu umožnil na dva roky ponořit se do zcela odlišného prostředí. Během této doby se jeho zaměření rozšířilo nad rámec prostého kreslení a zahrnulo si i hluboké poznání architektury, což byla dovednost, která zásadně ovlivnila jeho pozdější perspektivy.

Pobyt v Paříži a Marseille

Po návratu do Francie v roce 1831 se Loubon přestěhoval do Paříže, kde se začal pohybovat v náročných a soutěživých kruzích tehdejší metropole. Svůj čas věnoval setkávání s dalšími mladými umělci své éry, mezi nimiž byl i Thomas Couture. Toto období profesního růstu bylo poznamenáno významným uznáním, když mu v roce 1833 byla udělena medaile na Salonu. Osud však jeho pařížský život náhle přerušil nečekaný obrat v rodinných poměrech. Otcův finanční úpadek ho donutil opustit hlavní město a v roce 1845 se vrátit do Aix.

V Aix mu strýc pomohl zajistit místo v místní škole kresby. Loubon si tehdy vybudoval pověst díky svým snahám o zavedení realističtějších metod výuky kresby pro své studenty. Jeho vliv se postupně rozšířil až do Marseille, kde založil první salon pro „přátele umění“. Tato iniciativa svedla pohromadě několik významných postav tehdejší doby. Jeho profesní angažmá spojená se Salonem pokračovala ještě dlouho po jeho návratu na jih a v roce 1853 zde uspořádal svou druhou výstavu.

Technika a umělecký styl

Loubon našel svůj skutečný motiv v drsném srdci Provence. Místo aby obrátil svůj pohled k osvěžujícím pobřežním krajinám Středozemního moře, preferoval rustikálnost vnitrozemí. Jeho obrazy často zachycovaly panoramatické výhledy, kde země působila těžce a skutečně. Snažil se vykreslit kontrastní velkolepost těchto krajin a vyvážit jejich přirozenou krásu s hmatatelným pocitem drsnosti. V jeho scénách působilo slunce těžce, vysoušelo zem na jemný, práškový prach, který se vznášel kolem stádkách zvířat pohybujících se v žáru.

Jeho kompozice často integrovaly postavy a zvířata do těchto rozlehlých prostor, čímž ukazovaly, jak život v krajině neustále probíhá. Po roce 1848 se jeho zájmy rozšířily o orientalistická témata, která do jeho díla přinesla odlišné světlo a nové motivy. S věkem však jeho paleta prošla tichou, ale patrnou proměnou. Jasně modré barvy jeho raných let postupně z jeho pláten vybledly a nahradily je více stlumenými tóny šedé a hnědé.

• Pastýři 15 dobytka u Marseille, 1853
• Studie krajiny s mraky, cca 1829–31

Pozdní roky a smrt

V roce 1849 vyrazil Loubon na cestu na Blízký východ, což bylo období, během něhož vytvořil několik orientalistických obrazů. Tento čas strávený daleko od známých krajin Provence mu nabídl zcela nové náměty k prozkoumávání. Přestože byla jeho profesní činnost stále živá, osobní život byl poznamenán hlubokým utrpením. Trápily ho vážné manželské problémy a v srdci často nosil hořkost vůči světu umění; měl pocit, že jeho dílo bylo zneužíváno a že byl sám vyztražen.

Fyzické zdraví bylo v jeho posledních letech neustálou tíží. Po dlouhou dobu bojoval s narušeným zdravím, což byl neustálý souboj, který nakonec vyčerpal jeho tělo. V roce 1863 podlehrál rakovině tlustého střeva. Zemřel 3. května 1863 v Marseille.