Haystack

Raný život, rodina a umělecké vzdělání

Berthe Morisotová se narodila 14. ledna 1841 ve Bourges ve Francii. Vyrostla v prosperousné buržoazní rodině, kde se hranice mezi domácím životem a uměním často stíraly. Její otec, Edmé Tiburce Morisot, zastával úřad prefekta departementu Cher. Její matka, Marie-Joseph-Cornélie Thomas, přinesla do rodiny spojení s tradicí rokoka jako velkonoze Jean-Honoré Fragonarda. Tato rodinná linie poskytla od jejích nejranějších let kulisy umělecké blízkosti a inspirace.

Její vzdělání začalo soukromými lekcemi u Geoffroy-Alphonse Chocarne a Josepha Guicharda. Do roku 1858 trávila svůj čas v Louvru, kde se učila mechanikám malby tím, že kopírovala díla starých mistrů. Tento období studia bylo doplněno vedením Jean-Baptiste-Camille Corota a Achille-Francise Oudinota. Během zimy 1863–64 se její pozornost obrátila i k fyzické formě prostřednictvím studia sochařství pod vedením Aimé Milleta.

Impresionistické hnutí a výstava

V roce 1864 představila Morisotová svou tvorbu poprvé na Pařížském salónu. Byl to zásadní krok, neboť Salón sloužil jako oficiální brána do světa umění. Umělkyně se však nespokonila pouze s těmito tradičními prostory. Místo toho se stala součástí okruhu pařížských malířů, kteří se později proslavili jako impresionisté. Její přítomnost v této skupině byla neustálá; v letech mezi 1874 a 1886 se zúčastnila všech osmi impresionistických výstav, které se tehdy konaly, s jediným výjimtkem.

První z těchto setkání se uskutečnilo ve studiu fotografa Nadara. Výstava byla otevřena 15. dubna a trvala do 15. května 1874. Toto wydarí představovalo radikální odklon od tehdejších ustálených norem. Morisotová byla v této skupině přítomna společně s ostatními a pomáhala definovat zcela nový způsob vidění světa. Po celou následující dekádu pokračovala ve vystavování s touto skupinou a do jednotlivých výstav vnášela svůj unikátní, specifický pohled.

Osobní život a spojení s Manetem

Hranice mezi soukromým životem Morisotové a jejím uměleckým dílem byly často velmi tenké a průzračné. Vyrostla ve domácnosti se dvěma staršími sestrami, Yves a Edmou, a mladším bratrem, Tiburcem. V roce 1868 se setkala s Édouardem Manetem, což byl vztah, který se postupně proměnil v hluboký vzájemný vliv. On ji zachycoval na svých plátnech mnohokrát, věčně věznila v různých podobách šatů i nálad, zatímco ona sama hledala svou vlastní cestu skrze neustále se měnící světlo Paříže. Jejich vztah byl založen na intelektuální výměně a společném uměleckém směřování.

V roce 1874 se Morisotová provdala za Eugène Maneta, bratra Édouarda. Tato unie ji ještě hlouběji zapletla do kruhu umělců, kteří tehdy redefinovali moderní malířství. V roce 1878 se v Paříži narodila jejich dcera, Julie Manet. Julie vyrůstala v domově, kde byly hranice mezi každodenním rodinným životem a radikálními debatami avantgardy téměř neznatelné, často se pohybovala v samotných pokojích, kde se umění rodilo a o něm se vášnivě diskutovalo.

Technika a umělecký styl

Morisotová přistupuje k plátnu s neuvěřitelnou lehkostí doteku. Často pracovala venku a využívala metodu plein air, aby přímo z přírody zachytila proměnlivé kvality světla a atmosféry. Tato tradice malování na volné prostranství jí umožnila přenášet pomíjivé nuance barev prostřednictím volných, sebevědomých tahů štětcem. Její kresba je płynná, pohybuje se po povrchu s pocitem okamžitosti, který se vyhýbá těžkým, pracným vrstvám. Nespoléhala však pouze na olejové barvy; její tvorba zahrnovala i práci s vodovably a pastelami, což jí umožnilo zkoumat různé textury a světelné efekty.

Existuje specifický způsob, jakým Morisotová pracuje s obrysy svých námětů. Místo tvrdých, jasně definovaných kontur využívá rozložené barvy a drobné tahy pigmentu k budování tvaru. Tato technika vytváří třpytivý efekt, díky němuž se vzduch mezi předměty zdá být stejně hmatatelným jako ty předměty samotné. V jejích zachycích domácího života tato metoda odhaluje jemné záře na kůži nebo způsob, jakým světlo proniká skrze zahradu. Výsledkem je pocit spontaneity, jako by byla scéna zaznamenána v jediném, klidném okamžiku pozorování.

Klíčová díla a ikonické obrazy

V roce 1872 namalovala Morisotová Lůžko, olej na plátno, které zachytává její sestru Edmu, jak bdí nad svou spící dcerou Blanche. Kompozice využívá diagonálu vytvořenou matčiným pohledem a látkou děcribku, která vede oko diváka přímo k novorozenému dítěti. Toto dílo představuje první pokus umělkyně prozkoumat téma mateřství, kdy využila omezenou paletu barev a plynulý tah štětcem k vytvoření atmosféry tiché, ochranné lásky.

Její přítomnost se často objevuje i v dílech jiných umělců, nejvýrazněji pak v roce 1872, kdy Édouard Manet namaloval Berthe Morisot s kyticí fialek. Na tomto portrétu je oblečena v černém smutečním oděvu, s téměř neznatelnou kyticí fialek u výstřižku. Světlo dopadá na ni z jedné strany, zatímco druhá polovina její tváře zůstává v hlubokém stínu. Tato studie černých tónů vyzdvihuje kontrast mezi její tmavou krasou a světlejším pozadím.

Mezi další významná díla patří:

• Odpočinek, portrét Berthe Morisot, 1870
• Hortenzie, 1894

V pozdní fázi své kariére vytvořila v roce 1894 dílo Hortenzie. Její schopnost přenášet nuance světla a barvy prostřednictvím volných, sebevědomých tahů štětcem zůstávala během všech jejích malířských let neochvějnou konstantou.

Kde dnes spatřit její dílo

Pokud si chcete na vlastní oči prohlédnout její fascinující tah pízlem, ideální cestou je vydat se do Paříže. Musée d'Orsay uchovává šest jejích obrazů, mezi nimiž vyniká i Houlenka. Toto dílo, namalované v roce 1872, zachycuje její sestru Edmu, jak bdí nad spícími dítětem. V kolekci Musée Marmottan Monet lze dále najít dalších pět jejích děl, která svědčí o její neustálé umělecké přítomnosti.

Její odkaz však přesahuje hranice Francie a silně rezonuje i ve Washingtonu, D.C. National Gallery of Art v sobě hostí šest jejích pláten. V této sbírce můžete spatřit například Matku a sestru umělkyně z roku 1869. Mezi další významné kusy v Washingtonu patří V jídelně a Sušení prádla, oba z roku 1875.

Některá z jejích dalších děl jsou rozmístěna v jiných částech světa, například v Thyssen-Bornemisza Museum v Madridu nebo v Nationalmuseum ve Stockholmu. Tato díla nám umožňují v klidu pozorovat, jak Berthe Morisotová mistrsky pracovala se světlem a domácími scénami v nejrůznějších prostředích.

• Psyche
• Hortenzie