Desperation Ručně malováno olejem, štětkou po štětci

Raný život, rodina a vzdělání

Alexander Struys se narodil v domácnosti, kde bylo umění pracovat se světlem a sklem uctíváno jako řemeslo. Jeho otec, muž původem z Holandska, pracoval jako mistr sklářského malování. Tento raný kontakt s hrou barev a průsvitností pravděpodobně formoval vizuální jazyk, který mu později stal se základem jeho vlastního díla. Chlapcova ruka byla jistá již od velmi mladého věku; ve šesti letech byl již studentem Akademie v Dordrecht.

Jak rostl, jeho vzdělání se přesouvalo k formálním strukturám vysokého umění. Nakonec našel svou cestu na Královskou akademii krásných umění, kde studoval pod vedením Polydore Beaufauxe a Jozefa Van Leria. Tato léta výuky poskytla technický základ pro jeho pozdější zaměření na žánrové a portrétní malba. Procházel těmito akademickými prostory s důrazem na preciznost, kterou vyžadoval realistický styl, do něhož se nakonec plně ponořil.

Cesty a raná kariéra v Evropě

V roce 1871 se Struys vydal na cestu za hranice své rodné Belgie. Ve stejném roce vystavoval své dílo v Gentu, což byl jeho první významný krok do povědomí široké veřejnosti. Krátce poté vyrazil do Francie a Anglie společně s Janem Van Beersem. Ti dva poutovali těmito zeměmi s nadějí, že prodají své obrazy, avšak výnosy byly mizerné. Udařilo se jim zgambit pouze tolik, kolik stačilo na zpáteční cestu domů.

Následující léta přinesla jak konflikty, tak i profesní vzestup. V roce 1876 jeho obraz Predátoři—známý také jako Bůh umřel—vyvolal značný skandál kvůli svým antiklerikálním tématům. Tato éra provokace vedla k zásadní změně v jeho profesním postavení. Již v roce 1877 byl jmenován profesorem ve Weimarské saské velkoknážecí umělecké škole.

Akademické role a profesní život

Po svých raných cestách na svět se Alexander Struys vydal cestou pedagogické, když získal místo učitele na Weimarské saxonsko-velkoknážecí umělecké škole. Tento profesorské místo si udržel až do roku 1882. Během této éry byl svědkem rozkvětu svých studentů, mezi které patřil i Christian Rohlfs. Jeho období ve Weimaru představovalo období stabilního výuky, než se rozhodl vydat směrem k Nizozemsku. V roce 1882 se přestěhoval do Haagu, kde strávil dva roky prací především jako portrétní malíř, věnouc se zachycování podob lidí, kteří mu pozávali v jeho ateliéru.

Svá pozdější léta strávil v Belgii, konkrétně ve Mechelenu. Podařilo se mu zde obsadit významnou funkci ředitele Královské akademie kresby. Jeho vliv se však rozšířil i do administrativní sféry belgické umělecké obsluhy. V roce 1902 se stal členem administrativní komise pro devátou výstavu pořádanou společností Société des Beaux-Arts v Bruselu. Do roku 1905 pak dosáhl postu viceprezidenta Société Royale des Beaux-Arts. Podílel se také na komisi zodpovědné za přípravu Retrospektivní výstavy belgického umění, která byla součástí oslav 75. výročí nezávislosti země.

Umělecký styl a společenská témata

Alexander Struys tvůrčí v rámci realismu, jehož pozornost věnoval především žánrovému malířství a portrétu. Pro hledání svých modelů se však neodpovídal v uzavřených ateliérech; místo toho se vydával přímo do domovů lidí, které si vybral zachytit na plátně. Tento nekompromisní přístup mu umožnil pozorovat jejich životy přímo zevnitř jejich vlastní, často skromných obývacích prostor. Právě jeho přítomnost v těchto prostých kulisách podbarvila jeho dílo tichou, nefalšovanou a syrovou kvalitou.

Témata, která si vybíral, se často dotýkala těch nejtěžších realit života. Jeho obrazy vzbudily značný zájem tehdejších společensky uvědomělých publikací. Někteří kritici, zkoumající tíživá témata, která on sám prozkoumával, označili Struyse za malíře<\i>miserie a bolesti. Jeho tvorba se však nezastávala náročných aspektů lidské existence, ale místo toho se soustředila na skutečné, prožité zkušenosti těch, kteří žili na okraji společnosti.