John Postlethwaite

Raný život, rodina a vzdělání

George Romney se narodil 26. prosince 1734 v Beckside v Dalton-in-Furness v Lancastru a vstoupil do světa praktického řemesla. Byl třetím z jedenácti dětí narozených Johnem Romney, truhlářem, a Annou Simpsonovou. Jeho raná léta byla formována domácími rytmy velké rodiny na severozápadě Anglie. Ačkoliv navštěvoval školu v nedalekém Dendronu, jeho formální vzdělání bylo krátké. Ve jedenácti letech byl vytažen ze studia, aby rozpocrtl svou soubotní dráhu v otcovské truhlářské dílně.

Přesnost, kterou si vyžadovalo otcovo řemeslo, pravděpodobně ovlivnila jeho pozdější pozornost k detailům, přestože jeho sklon byl spíše ilustrativní. Místní hodinář v něm probudil první zájem o kresbu, což mu poskytlo jemné odklonění od dřevoobpracovacích nářadí jeho domácnosti. Tento začínající talent ho nakonec odvedl od nábytkové dílny směrem k portrétnímu malířství. Za vznesení svých dovedností se vydal za Christopherem Steelem, putujícím portrétistou sídlícím v Kendalu. Pod vedením Steela začal George Romney přecházet z role řemeslnického çıboně v roli studenta lidské formy.

Budování pověsti v Londýně

Do roku 1762 opustil George Romney severní krajiny Lancashire, aby vstoupil do konkurenčního a pulzujícího prostředí Londýna. Do hlavního města přicházel s ambicemi, které sahaly daleko za hranice jeho raného učení, v hledání nejen finančního zázdrapku, ale především uznání. Londýn byl pro nováčka náročným krüziblem, avšak on se jeho sociálními složitostmi vyrovnal s přirozenou lehkostí. Bleskově si vybudoval pověst zdatného portrétního malíře a našel si své místo v aristokratických kruzích, které v té době určovaly estetické vkusy celé společnosti.

Jeho vzestup byl doprovázen přímou konkurencí s nejvýraznějšími postavami své éry, mezi něž patřili Thomas Gainsborough a Joshua Reynolds. Ačkoliv tito současníci měli značný vliv, George Romney si dokázal vybudovat zcela vlastní a nezaměnitelnou přílohu. Stal se jedním z nejoblíbenějších britských portrétistů pozdního eighteenth století, který vyhovoval jak rostoucí třídě obchodníků, tak i ugruntované šlechtě. Jeho schopnost orientovat se v proměnlivých sociálních hierarchiích georgiánské éry mu zajistila trvalou přítomnost v těch nejstylovějších salonech tehdejší doby.

• 1763: Jacob Morland z Capplethwaite
• 1765: Portrét dámy
• 1767: Portrét dívky

Technika a umělecký styl

Romneyho přístup k plátnu byl definován jemnou rovnováhou mezi precizním detailem a expresivními tahy štětcem. Preferoval rafinovanou techniku, která se vyhýbala hrubosti některých jeho současníků; místo toho volil měkké, plynulé tahy, které vytvářely dojem jemného realismu. Tato metoda mu umožňovala vykreslit subtilní textury látek i kůže s tichou sofistikovaností. Jeho paleta často spírala na tlumené barvy, což přispívalo k atmosféře klidu a rozvážnosti v jeho kompozicích. Namísto spoléhání se na dramatickou umělost se snažil zachytit podstatu svých subjektů prostřednictvím hlubokého porozumění lidské psychologii, což se odrazilo v nuancovaných výrazech, kterých dokázal dosáhnout.

Jeho technický repertoár byl široký a sahaly daleko za hotové olejomalby na plátně. Byl to neúnavný kresbař, který využíval skici, kartony a dokonce i malé náčrtné studie k rozpracování svých nápadů. Tato disciplinovaná praxe mu umožnila experimentovat s formou a světlem dříve, než se pustil do díla ve větším měřítku. Schopnost přenést tyto předběžné studie do dokonale zpracovaných portrétů mu pomohla uspět v konkurenčním sociálním prostředí Londýna, kde byl často žádán, aby vykreslil přední osobnosti své éry s přesností i elegancí.

• Portrait of Sir Chaloner Ogle, 1st Baronet (1782)
• Portrait of Thomas Greene

Vliv Emmy Hamiltonové

Směr, kterým se ubíral tvůrčí výstup George Romneyho, se zásadně změnil v okamžiku, kdy se setkal s Emmou Hartovou, ženou, která by byla později známá jako Lady Hamiltonová. Stala se pro něj mnohem víc než jen častým modelem; byla jeho nejslavnější muse, která na jeho představivost působila neúprosnou a fascinující sílu. Jejich vztah byl intenzivní a zcela pohlcující, byl to pouto, které hluboce ovlivnilo jak osobní život umělce, tak i jeho profesní zaměření. Díky ní Romney našel cestu, jak se vyvinout z rámců konvenčního portrétního malířství do mnohem obrazovnějších a poetických sfér.

Pod kouzlem Emmy vytvořil George Romney sérii portrétů s motivy ze Shakespearových děl a dalších fantastických témat. Tato díla mu umožnila prozkoumat témata fantazie a literárního narativu, přičemž využil její neuvěřitelnou expresivitu k oživení dramatických postav. Namaloval více než 80 jejích portrétů, přičemž každý pokus zachytil jinou, unikátní stránku její osobnosti. Toto období intenzivní spolupráce v něm probudilo chuť experimentovat s kompozicí a symbolikou, což ho postupně vedlo k tvorbě těch nejvíce představivých a poetických pláten, která definovala jeho pozdější roky.

• Lady Hamilton jako Circe
• Emma, Lady Hamilton

Poslední roky a smrt

Poslední desetiletí života, který prožil George Romney, byla poznamenána postupným ústupem z kosmopolitních společenských kruhů, jež kdysi poháněly jeho slávu. V roce 1794 začala nemoc vážně omezovat jeho portrétní činnost, čímž zpomalila jeho neuvěřitelnou tvůrčí produkci, která definovala jeho zlatý věk. Tento úpadek produktivity nebyl pouze otázkou vyprchávajícího zájmu, ale především fyzickou bolestí, která se stala stínem jeho pozdějších let. Muž, který kdysi soupeřil o slávu s nejvýraznějšími postavami georgiánské éry, se tak ocitl stále více stranou, ovlivněn vlastním ochablým zdravím.

K roku 1799 se potřeba hledat klid a útočiště stala nevyhnutelnou. George Romney se v době, kdy jeho tělo selhávalo, vrátil do Kendalu, aby byl ve společnosti své manželky Molly. Toto období rekonvalescence na severozápadě Anglie bylo tichou kodou k životu strávenému v pulzujících uměleckých centrech Londýna a Paříže. I když se jeho schopnost přijímat velké zakázky postupně vytrácela, zůstal mimořádným kreslíčem s neuvěřitelnou citlivostí pro linii. Zemřel v Kendalu v hrabství Westmorland dne 15. listopadu 1802. Jeho pozůstalina byla pohřbena v Daltonu, čímž se jeho cesta uzavřela v krajině, kde vše jeho umělecké putování začalo.

Kde dnes spatříte jeho díla

Rozmístění zachovaných pláten George Romneyho zrcadlí geografický oblouk jeho života, od jeho severních kořenů až po pozdější význam v metropoli. V Londýně je jeho přítomnost nejsilněji cítit v kolekcích Tate Gallery, která uchovává sedmnáct jeho děl, a v National Portrait Gallery, která má v obhájí deset portrétů. Tyto instituce nabízejí pohled na umělce v období vrcholu jeho společenského vlivu, kdy zachycoval tváře georgovské éry s psychologickou hloubkou, která definovala jeho celou kariéru.

Mimo hlavní město zůstává jeho pouto s Severozápadem viditelné prostřednictvím sbírek Abbot Hall Art Gallery v Kendalu, která si připomíná devět jeho obrazů. Tato kolekce představuje spojení s regionem, kde jeho život začal a kde také našel svůj tichý závěr. Jeho odkaz se však sahá i přes Atlantik, neboť několik jeho děl je zastoupeno v Metropolitan Museum of Art v New Yorku. Mezi tyto významné kusy patří i portrét z roku 1782, známý jako Portrait of Sir Chaloner Ogle, 1st Baronet.

• Portrait of Sir Chaloner Ogle, 1st Baronet (1782)
• The Leigh Family
• Portrait of Mrs. Verelst