Caio Fonseca

Raný život, rodina a vzdělání

Caio Fonseca se narodil v roce 1959 v New Yorku a vyrůstal v domácnosti, kde byl akt tvůrčí tvorby neustálou přítomností. Jako syn uruguayského sochaře Gonzala Fonseci a Elizabeth Fonseca byl formován tvůrčí energií své velké a talentované rodiny. Jeho bratr, Bruno Fonseca, se vydal cestou umění, zatímco jeho sestra, Isabel Fonseca, věnovala svůj talent psátelské tvorbě. Toto prostředí plné tvůrců a myslitelů poskytlo pevný základ pro jeho vlastní rozvoj v roli malíře.

Jeho formální vzdělání ho vedlo na Brown University, avšak umělecký duch ho nakonec přitáhl k evropským tradicím. Za vzorkem hlubšího porozumění svému řemeslu se přestěhoval do španělské Barcelony, kde strávil pět let pod vedením umělce Augusta Torrese. Toto období intenzivního studia mu umožnilo vypracovat si jedinečný pohled na svět, zcela vzdálený tehdejším hlavním uměleckým trendům. Díky tomuto mentorství začal vypracovávat specifický vizuální jazyk, který bude definovat jeho pozdější dílo.

Život a tvorba v Evropě

Po svých formativních letech se Fonseca vydal za disciplínou formálního studia do Barcelony ve Španělsku. V tomto městě zůstal pět let a zasvětil se studiu malířství pod vedením Augusta Torrese. Tato éra intenzivní výuky mu poskytla pevný základ, který si nesl s sebou na svou cestu po celém kontinentu. Jeho životní cesta ho nakonec zaváděla i do Uruguaye, než se usadil v Paříži, kde žil a maloval. Tato léta strávená na cizích půdách mu umožnila vypracovat si perspektivu, kterou formovalo rozmanité světlo a tradice evropské krajiny.

Umělec si nakonec našel svůj domov v Pietrasantě, městě situovaném nedaleko mramorových lomů v Carrara v severozápadní Toskánsku v Itálii. Právě zde si navázal hluboké spojení se skálou a specifickým světlem tohoto regionu. V této italské krajině udržuje svou přítomnost již mnoho let a ve Pietrasantě má své studio, které mu slouží jako základ pro jeho tvůrčí praxi. Tento evropský život je vyvážen jeho časem stráveným v New Yorku, kde rovněž provozuje studio ve čtvrti East Village na Manhattanu.

Technika a styl

Pohyb malbařovy ruky doprovází rytmus, který prozrazuje jeho minulost hudebníka a klavíristy. K plátnu nepřistupuje jako k nehybnému povrchu, ale jako k prostoru pro kompozici, podobně jako je to u hudební aranže. Jeho tvůrčí proces je jemným tancem mezi strukturovaným plánováním a náhlým impulsem improvizace. Snaží se odhalit skrytou harmonii a řád, které existují pod povrchem našeho každodenního okolí, a překládá to neviditelné do viditelné podoby prostřednictvím lyrického, abstraktního jazyka.

Jeho metoda je založena na trpělivé kumulaci. Obrazy buduje procesem vrstvení, přičemž často záměrně ponechává odhalené tvary první vrstvy, aby v barvě vytvořil pocit hloubky a historie. Pracuje s pigmenty na bázi vody a rychle schnoucí polymerní farbou, což mu umožňuje manipulovat s povrchem, dokud je mokrý. V těchto okamžicích může povrch rýhovat nebo používat značky z uhlíku k definování pohybu svých forem. Toto vrstvení vytváří napětí mezi strukturovaným řádem kompozice a vášnivostí samotných tahů štětcem.

Výsledná díla jsou definována mistrovstvím tónových harmonií a vyváženými kompozicemi. Oživuje křivky, které se pohybují skrze strukturu plátna a vytvářejí pocit váhavého pohybu. Jeho cit pro barvu a světlo mu umožňuje zkoumat interakci tvaru a tónu za účelem dosažení rovnováhy, která působí zároveň ustáleně i živě. Díky této pečlivé aplikaci pigmentu a textury nachází způsob, jak dát tvar tomu, co je neuchopitelné.

Klíčová díla

Umělecká ruka Caio Fonseca se neustále pohybuje mezi plátnem a hudební partiturou a hledá harmonii, která existuje pod viditelným povrchem. V dílech jako Seven Strings či Obliques lze vnímat hluboký vliv jeho hudebního vzdělání, kde uspořádání forem zrcadlí strukturu hudební kompozice. Jeho obrazy často tančí v rytmu, podobně jako díla Notation (red) nebo Notation (blue), která naznačují vizuální jazyk blízký hudebnímu rukopisu. Tato díla jen tak nesedí na povrchu; ona vyvěrají skrze proces vrstvení a rytického vpisu, kde je záměr umělce cítit v napětí mezi tím, co bylo naplánováno, a tím, co bylo improvizováno.

Čas strávený v blízkosti mramorových lomů v Pietrasantě zanechal na jeho tvorbě nesmazatelnou stopu. Tento vztah je zřejmý v dílech jako Pietrasanta Painting P97.8 a Cuadro de Pietrasanta CO2.21, kde se podstata krajiny i materiálu zdá být vtápena přímo do pigmentu. I když se umělec vzdaluje plátna, aby prozkoumal jiné médií, duch jeho hledání zůstává neměnný. Svou vizi přenesl do rytin a dokonce se pustil i do tvorby hudebních kompozic, včetně partitur a nahrávek, čímž dokázal, že jeho snaha o spojení řádu a vášně není omezena jediným prostředkem vyjádření.

Kromě jeho nejuznávanějších obrazů se jeho tvůrčí obzor rozprostírá do rozmanitých forem a témat, mezi které patří:

• Tenth Street #33
• Dark Stripe
• River Stones
• Dřevěné sochy (OSHA)
• Sin titulo

Muzejní sbírky a výstavy

Uznání jeho unikátní vize přišlo skrze tiché, ale významné zařazení jeho pláten do sbírek těch nejprestižnějších institucí Spojených států. Metropolitan Museum of Art powěřilo péči o dvě jeho obrazy svou trvalou starost, zatímco Whitney Museum of American Art doplnil svou sbírku o jedno jeho plátno v roce 2001. Do roku 2005 pak Muzeum moderního umění získalo tři jeho díla, čímž si Caio Fonseca zajistil své místo v linii americké abstrakce. Jeho přítomnost je však cítit i v prostorách instituce Smithsonian ve Washingtonu, DC, a v houstonském Muzeu krásných umění.

Jeho cestování a široký přesah jeho tvorby vedly k významným sólovým prezentacím napříč Atlantikem. V roce 2003 uspořádal výstavu v Institut Valencià d'Art Modern ve španělské Valencii. Toto období jeho života bylo svědkem toho, jak se jeho díla šíří galeriemi New Yorku i Evropy, a nacházejí svůj domov v rámci veřejných i soukromých sbírek. Jeho plátna byla vystavována v nejrůznějších prostředích, od specializovaných galerií Manhattanu až po institucionální váhu předních světových muzeí.

Kde dnes spatřit jeho díla

Pokud si chcete na vlastní oči prohlédnout fyzickou přítomnost jeho pláten, je vhodné vyrazit do významných institucí Spojených států. V New Yorku uchovává Museum Modern Art několik jeho obrazů, zatímco Whitney Museum of American Art má v rámci své trvalé sbírky zastoupeny další jeho díla. Jeho působiště sahá až do hlavního města, kde instituce Smithsonian v Washingtonu, D.C., chrání jeho umění v rámci Smithsonian Museum of American Art. Na jihu země pak v Houstonu sílí jeho díla v Museum of Fine Arts, což nabízí fascinující pohled na to, jak jeho kompozice zaplňují veřejný prostor.

Jeho přítomnost však nekončí u americké krajiny, neboť silně ji lze vnímat i v Evropě. Institut Valencià d'Art Modern ve Valencií ve Španělsku uchovává jeho umění, čímž zajišťuje, že jeho vizuální jazyk zůstává součástí mezinárodního dialogu. Tyto sbírky v sobě souhrnně nesou výsledky jeho let strávených mezi ateliéry Manhattanu a mramorickými lomy v italské Pietrasantě a zachovávají stopy jeho vrstevnaté techniky pro všechny ty, kteří je hledají v sálech těchto významných muzeí.