Historie Wallace Collection
Kořeny Wallace Collection sahají do doby soukromých akvizic 18. a 19. století. Sir Richard Wallace spolu s markýzy z Hertfordu vytvořil rozsáhlou sbírku, která odráží neustále se vyvíjející vkus evropské šlechty. Tyto předměty byly shromažďovány po celá generace a vytvořily soudržný celek krásného umění a dekorativního řemesla, který pokrývá období od 15. do 19. století. Po smrti Lady Wallace v roce 1897, kdy byly tyto sbírky zanechány v dědictví britské národnosti, našla kolekce svůj trvalý domov v Londýně ve Spojeném království.
Založením instituce v roce 1897 bylo zajištěno, aby tyto nahromaděné poklady zůstaly společně v hàoživných zdech Hertford House. Tato sbírka zahrnuje širokou škálu médií, od obrazů starých mistrů až po precizní dekorativní předměty. Skutečnost, že se tato díla nacházejí v bývalé soukromé rezidenci, umožňuje historii jejich pořízení zůstat hmatatelnou. Rodokmen sběratelů je patrný v samotném způsobu, jakým byly předměty do sebe zapleteny, což vytváří jedinečnou atmosféru vysoce rafinovaného shromažďování.
- The Laughing Cavalier, 1624 - Frans Hals I
- The Swing, 1767 - Jean-Honoré Fragonard
- Perseus and Andromeda, 1554 - Titian
- Napoleon and his Staff, 1868 - Jean-Louis Ernest Meissonier
Architektura Hertford House
Stavba obývající Manchester Square v Londýně má vrstevnatou historii, která sahá hluboko před její současnou identitu. V 16. století sloužil tento pozemek jako londýnský městský palác Edwarda Seymoura, 1. vévoda z Somersetu. Současná budova však svou rodokmennou linii odvozuje až od roku 1776, kdy byla vybudována pro hrabete z Hertfordu. Během následujících desetiletí se architektonický charakter domu měnil, aby odrážel proměnlivý vkus jeho různých obyvatel, a tak postupně přecházel od pozdního 18. století až do raného 19. století.
Interiér prošel pečlivou restaurací, jejímž cílem bylo zachovat atmosféru obývaného soukromého městského paláce. Místo sterilního uspořádání, kterému se často setkáváme v veřejných institucích, jsou místnosti organizovány tak, aby znovu vytvořily smyslovou bohatost velkého salonu. Nábytek je rozmístěn tak, jako by právě čekal na hosty, a porcelán je vystaven v kredencích a na policích způsobem, který naznačuje jeho každodenní využití. Toto záměrné uspořádání umožňuje umění existovat v jeho původním domácím kontextu, kde obrazy visí přesně tak, jak by visely ve svých původních živlech.
Přechod od ohňostného velkolepnosti konce 1700. let k ladné, více střízlivé eleganci je v návrhu budovy jasně patrný. Tato architektonická evoluce poskytuje sbírce specifické kulisy, kde jsou fyzický prostor a obývající jej předměty nevratně propojeny. Dům zůstává vzácným příkladem soukromého sídla proměněného v prostor pro veřejné prohlídky, který si přitom zachovává intimitu velkolepého salonu.
Francouzské umění 18. století a rokoko
Srdce této sbírky bije v jejím ohromující sestavě francouzského umění 18. století. Tato koncentrace děl nabízí hluboký pohled na období rokoka i neoklasicismu. V galeriích prostupuje atmosférou duch Fragonarda a Watteau, který zachycuje jemné nuance aristokratického života. Člověk se zde ocitá v obouřečném světě křehkých fantazi, kde se mýtické scény odvíjejí s hravou svobodou. Obrazy Françoise Bouchera jsou obzvláště významné; jejich plátna jsou plné andělských postav tančících v záři pastelových odstínů.
Přítomnost těchto děl vytváří fascinující narativ umělecké evoluce. Vliv osvícenství je patrný v přechodu směrem k rozkvétajícímu neoklasicistickému stylu. Tento posun je zřejmý v dojmových, sentimentálních scénách Jeana-Baptiste Greuze i v raných portrétech Jacquesa-Louise Davida. Sbírka obsahuje významné fondy 18. století francouzského umění, které odrážejí proměnlivou senzibilitu tehdejší éry. Tyto malby existují jako hmatatelné pozůstatky specifického evropského vkusu, pečlivě uspořádané v salonech Hertford House.
- Radosti života, kolem roku 1716 - Jean-Antoine Watteau
- Západ slunce, 1752 - François Boucher
- Houpačka, 1767 - Jean-Honoré Fragonard
Zbraně, zbroje a dekorativní umění
Sbírka v sobě zahrnuje výjimečný výběr zbraní a zbrojí, jejichž fyzická přítomnost tichým hlasem vypráví o neuvěřitelném řemeslném umění upadlých éry. Vedle těchto vzácných kusů se muzeum rozprostírá do bohatství francouzského vysokého umění a nábytku 18. století. Způsob, jakým jsou tyto předměty v muzeu uspořádány, věrně odráží jejich původní využití v soukromých rezidencích, kde porcelán i zlaté tabákové krabičky byly přirozenou součástí každodenního rytmu života.
Dekorativní umění v této sbírce sahá až do středověku a období renesance. V galeriích lze objevit rozmanitou keramiku a vzácný porcelán z Sèvres. Mezi sbírku patří Limogesské smalty, maiolicu, sklo i bronzy. Tyto předměty, které se pohybují od čistě funkčních nástrojů až po vysoce ornamentální skvosty, demonstrují nevídanou úroveň technické zručnosti. Přítomnost těchto děl nám umožňuje pocítit materiální kulturu, která kdysi neustále obklopovala majitele Hertford House.
- Sekretář s odklápěcím policem, 1783 - Jean Henri Riesener
Mistrovská díla sbírky
Přítomnost obrazů starých mistrů v těchto zdech nabízí tiché setkání s tíhou historie. Díla, která vytvořili Titian, Rembrandt, Hals a Velázquez, prostirují tento prostor s takovou vážností, že si vyžadují plnou pozornost diváka. Člověk může zůstat v nehybném zachopení před dílem Smích Kavaleristy z roku 1624, jehož autorem je Frans Hals, a pozorovat neuvěřitelnou preciznost jeho tahů štětcem. O něco blíže se pak nabízí jiný druh vizuálního klidu, který vyzařuje kopie podle Titiana z roku 1656, známá jako Madona s třešněmi od Davida Teniersa mladšího.
Sbírka však v sobě nese i díla, která zachycují okamžiky intenzivního dramatu či lehkosrnennosti. Houpačka od Jean-Honoré Fragonarda z roku 1767 vnáší do místnosti pocit rococové hravosti. Naopak, při pohledu na Popravu doge Marína Faliera od Eugène Delacroixe z roku 1825 se atmosféra zcela mění. Napětí v této kompozici zůstává hmatatelné i po staletích neustálého pozorování.
- Smích Kavaleristy, kolem 1624 - Frans Hals
- Houpačka, 1767 - Jean-Honoré Fragonard
- Poprava doge Marína Faliera, 1825 - Eugène Delacroix
- Madona s třešněmi (kopie podle Titiana), 1656 - David Teniers mladší
Výstavy a veřejné zapojení
Muzeum neustále podstupuje proměnu prostřednictvím tematických průzkumů. Nedávné výstavy se věnovaly průsečíku mezi módou a funkcionalitou a prozkoumávaly jemné nuance obsažené v umění portrétu. Tyto programy umožňují detailnější zkoumání toho, jak předměty a podobizny fungují ve svých historických kontextech. Vstup do muzea zůstává bezplatný, což zajišťuje, že sbírka zůstává dostupná všem, kteří ji hledají.
Interakce se sbírkou probíhá prostřednictvím çeşitli strukturovaných aktivit. Průvodce a přednášky poskytují rámec pro pochopení specifických historií jednotlivých exponátů. Pro ty, které zajímají technické aspekty dekorativního umění, se pořádají díleny věnované různým historickým technikám. Tyto lekce nabízejí způsob, jak se dotknout řemeslné dokonalosti vystavených předmětů. Nabízeny jsou také rodinné aktivity, navržené tak, aby podnítily mladou představivost prostřednictvím přímého kontaktu s uměním.
